5.5. Nemoci nervového systému

Epilepsie
(často)

Neurogenní záchvaty lze charakterizovat jako přechodné porušení mozkové funkce, charakterizované náhlým nástupem, spontánním vymizením a tendencí k recidivám. Neuroanatomicky jsou záchvaty často spojeny s abnormalitami předního mozku. Dědičná forma epilepsie se objevuje u psů kolem 2 let života. Může se objevit i dříve a to u potomka, jehož oba předci trpěli epilepsií.

Záchvaty jsou obvykle spojeny s poruchami dalších funkcí, např. slintáním, močením a defekací. Neurogenní záchvaty lze klasifikovat do několika skupin. Jako fokální (ložiskové), pokud je šíření elektrického výboje zastaveno a generalizované, které vznikají při dostatečně velké depolarizační vlně, kdy je impuls veden celým mozkem. Další dělení vychází z vlastních projevů záchvatu. Při Malém záchvatu (petit mal) vznikají křeče určitých skupin na hlavě (popř. krku), které jsou doprovázeny žvýkacími pohyby a mírným sliněním. Celý tento záchvat trvá maximálně několik minut. Velký záchvat (grand mal) je nejčastější a provází ho generalizované křeče. Tento záchvat lze již rozdělit na jednotlivé fáze: počáteční – tonicko-klonické křeče – pohyby končetinami jako při běhu – rekonvalescence. Posledním typem je tzv. Status epileptiku, který je enormně prodlouženým Velkým záchvatem nebo dokonce spojením dvou Velkých záchvatů. Manifestací záchvatů mohou být i nejrůznější projevy bizarního chování např. „chňapání po mouchách“

Diagnóza zahrnuje kompletní vyšetření - biochemii, analýzu moči, hematologii, rentgenologii hrudníku a břicha, elektroencefalografii (počítačovou tomografii).

Terapie je zaměřena na podávání antikonvulzivních (protikřečových) preparátů. Nejúčinnější metodou je prevence výskytu zaměřená na striktní vyřazení jedinců s epilepsíí – následně také jejich rodičů a sourozenců z chovu.

5.6. Nemoci reprodukčního systému → ← 5.4. Nemoci očí a víček